ČLOVĚK VYNAKLÁDÁ VELMI MNOHO SIL NA ODSTRAŇOVÁNÍ PROSTOROVÉ NEROVNOVÁHY , KTERÁ JEŠTĚ NIKDY NEBYLA TAK VELKÁ , JAKO NYNÍ. Nerovnováha v prostoru vyvolává adekvátní nerovnováhu i v psychice člověka. Odsud vyplývají všelijaké extrémy v chování lidí , vždyť ne každý umí ne natolik dobře ovládat sám sebe , aby si stále uchovával vyrovnaný stav. TO JE VŠAK NUTNOST K OBRANĚ PŘED BOUŘLIVÝM NAHROMADĚNÍM ŽIVLŮ. Nejen lidé , ale i celá příroda obecně a vše živé na prostorovou nerovnováhu citlivě reaguje. Lidé zapomněli , že jim byla dána vláda nad hmotou a tudíž je lidstvo za narušování rovnováhy živlů zodpovědné.
Dobře uskutečněné propojení vědomí mnoha lidí na úrovni přátelství má z prostorového hlediska velký význam , neboť se při něm aury osob vstupujících do spojení mnohonásobně zesilují. Jestliže se aury směřující k učiteli světla(duchovní učenec) propojí , jejich působnost několikanásobně vzroste. Na této skutečnosti je vystavěna moc , kterou disponuje obyčejný kruh = způsobuje divy , které jsou pro osamělou auru mimo její síly.
Někteří bezcharakterní lidé chtějí člověka zranit tím způsobem , že se snaží poškodit jeho auru , aby ho psychicky narušili a zničili. Tento neblahý vliv lze pocítit téměř na fyzické úrovni. Zlověstné energie dokážete paralyzovat pouze tak , že nedovolíte svému svědomí , aby zabředlo do pole působnosti temných energií , protože ty se snaží je přitáhnout k sobě , opracovávat dle svých požadavků , dokud ve vás nevyvolají kýžený stav nerovnováhy , jež je pro ně příhodným podhoubím.
Jestliže člověk každou minutu na podvědomé úrovni vyvolává světlo nebo tmu , vězte , že to dokáže dělat také vědomě – ovšem s korekcí – místo temných emanací může vyzařovat jen emanace světla. Tento jev je zcela v jeho silách , protože ve svém mikrokosmu je vládcem jen on. Rozčilení přetavit na vnitřní klid = to je to , oč se zde jedná.
Poučné je , jaký vliv mají vibrace aury nositele světla na ostatní osoby , s nimiž přichází do styku :
1)světelné vibrace probouzejí k aktivnímu projevu vše dobré a světlé , co je v člověku soustředěno.
2)mohou naopak vyvolat zuřivý temný odpor , nepřátelství a zlobu.
3)nejprve v druhém vzplane jiskra světla a on zahoří , avšak po nějaké době se k nositeli kladných vibrací zničehonic otočí zády , odhalí temnou stránku své bytosti a stane se odpůrcem světla. Pokud začátečník – nositel světla najednou vyhasne a na jeho místo nastoupí tma , třebas i nakrátko , je to neštěstí i pro ostatní – nejen pro něj samotného. Dokud byl tento Svět ještě malý , prostoru nehrozilo velké nebezpečí , ale Svět se nadále zvětšuje, tudíž se neštěstí dotýká mnohého a ničí spoustu věcí.
Je-li světlo svobodně vyzařováno aurou dávajícího člověka nezávisle na tom, zda jde o přítele , nepřítele či náhodného kolemjdoucího , jde o úroveň , jíž bychom mohli říkat služba prostoru aneb velká služba. Přátelé nám žehnají , ale nepřátelé nás nenávidí a tudíž dochází k odporu temných sil. Čím silněji působí světlo , tím silnější se proti němu postaví tma. Každý musí projít skrze temnotu stavící se na odpor a při střetnutí jí odolat. Nejdůležitějším úkolem je pronést světlo přes všechny překážky tak, aby nepohaslo. Je-li tento úkol splněn , pak nezáleží na tom , kde a jak je prováděna velká služba světlu. Člověku nic nebrání , aby se stal nositelem světla – může se jím stát v jakýchkoliv podmínkách . V královském paláci stejně jako v malé světnici pracujícího člověka , v libovolné zemi a v jakémkoliv národě.
Nejdůležitějším cílem evoluce ducha je upevnění světelné aury tak , aby bylo světlo vyzařováno z ryzí podstaty člověka(jež je jeho nositelem). Každý , kdo v sobě nalezl světlo , by je měl nést tak , aby plamen svítil rovnoměrně , neplápolal ze strany na stranu , neblikal a nechvěl se v důsledku protivětrů a vstřícných vln. Pevný a odhodlaný plamen ducha je nezbytnou podmínkou pro úspěšný přenos světla. K úspěšnému procesu služby světlu je nezbytné mimořádné odhodlání a nadlidská houževnatost . VĚZTE , ŽE MŮJ PAPRSEK SVÍTÍ NAD TĚMI , KTEŘÍ JSOU SE MNOU , A PROTO PRO NĚ TMA NEPŘEDSTAVUJE SKUTEČNÉ NEBEZPEČÍ. MŮJ OHNIVÝ ZNAK JE ZÁRUKOU VÍTĚZSTVÍ.
Aura by se měla nacházet na určitém stupni ohnivosti = dávání duchovních darů + poskytování psychické energie. Nositel světla ji předává tak , aby to bylo neviditelné a neslyšitelné. Jen nadměrná vyčerpanost později ukáže , o jak velký výdej ohnivé síly šlo. Lidé , kteří nejsou hloupí , žíznivě pohlcují světlonosné záření aury nositele světla , a proto je výdej sil při tomto úkonu vždy obrovský. Ovšem člověk nesoucí zapálenou pochodeň vždy vyzařuje světlo – bez ohledu na stupeň vyčerpání . Těžký je život toho , kdo nese pochodeň , jelikož musí vynakládat velmi mnoho energie na potlačování okolní nedokonalosti.
Každému(aury obyčejných lidí jsou zakalené a nevýrazné) , kdo se dostane do blízkosti nositele světla se pokaždé rozsvětlí a rozjasní aura(je mu předána určitá dávka světla). Hořící srdce ztrácí spoustu energie , ale služba , kterou prokazuje nositel světla , je vskutku záslužná. Člověk , který ve svém životě upevňuje pochodeň rozšířeného vědomí , pomáhá sobě i ostatním.
Ze všeho nejvíc zatěžují a lidskou mysl spoutávají zloba a nenávist k lidem. Veškeré temné pocity k sobě poutají své původce a tyto vztahy se přenášejí do jemnohmotného světa , jenž se kvůli nim stává těžkým a nedobrým. Je třeba vyrovnat všechny účty již během života na Zemi(je jednoduší se pout zbavit zde , v jemnohmotném světě není kam utéct a pouta působí přímo magneticky). Obecně platí , že každé osvobození od nicotných , ale intenzivních nedobrosrdečných pocitů dodává duchu křídla.
Kdo se příliš koncentruje na minulost , ten vlastně bojuje s přízraky , které neexistují. Minulost je schopna ducha úplně spoutat a pozastavit jeho rozvoj a pozitivní proměnu. Minulost leží před námi jako otevřená kniha. To však není minulost spálená díky ohnivé józe , ale osobní minulost spojující se s těmi či oněmi životními podmínkami ; minulost , která ducha připoutává k vlastní nedokonalosti , pozemskému blahobytu, světské slávě a hmotnému bohatství – minulost jež svazuje pozemskými pouty a brání mu , aby se od ní odpoutal , zaměřil svou pozornost na budoucnost a postupoval kupředu z jednoho stupně na druhý. Vydejme májá minulosti příkaz , aby ustoupila.
