KRIZE V ŽIVOTĚ

Osobnost , která si není vědoma existence svých vyšších zdrojů moudrosti , nebo je popírá , nemůže spoléhat na své vyšší vedení , na svou intuici , ani na všechny ostatní mechanizmy , jež mají lidem pomáhat . Proto přicházejí krize . Vzorec krize se vyvinul prostřednictvím rozhodnutí , která jsme jako lidstvo učinili . Krize nebyli pro náš vývoj nezbytně nutné . Mohli jsme růst i bez bolestí a traumat , bez emocionálního a fyzického násilí a brutality . Božským řádem bylo lidské rase dáno jen to , že na určitém stupni vývoje dosáhne celistvosti . Jak jí dosáhneme , bylo ponecháno jen na nás , tuto cestu jsme si měli určit jen my sami . Lidé vytvořili a jako hlavní předmět výuky zvolili pochybnost a tak uvedli do pohybu generační karmické vzorce . S tím , jak se lidstvo vyvíjelo a prožívalo svá spektra strachu , tužeb a připoutání ke hmotě , začala jeho kolektivní i individuální rozhodnutí určovat směr , kterým bude lidská evoluce probíhat . Probuzení potřeby dotknout se něčeho vyššího , dotknout se vlastní duchovní energie je dnes už známou cestou , která zahrnuje i zkušenost fyzické bezmoci vůči struktuře pozemské školy , která přichází , než duše dosáhne vnitřní síly . Probuzení osobnosti člověka a jeho objev skutečných možností duše vyžaduje tak hluboké zážitky , jakými jsou ztráta čehokoli styčného . Vyžaduje kolaps vnějších sil - a to je pro pětismyslového člověka ona krize