28.září - ať máme taky něco k svátku.

Zjišťuji, že čím větší odpoutání mých myšlenek od tzv. starostí dnešního světa, tím mám menší potřebu stýkat se s lidmi – a to všeobecně, rodinu nevyjímaje. ŘEKLA BYCH, ŽE ČÍM VĚTŠÍ PONOR DO NITRA, TÍM VĚTŠÍ PROPAD MEZILIDSKÝM VZTAHŮM. Už mě dokonce přešla sondáž bytostí, kterou jsem se po určitou dobu dost intenzivně zabývala. Je to zákonitý vývoj, kterému se nedá utéct. Ač se to bude mnohým zdát hodně přitažené za vlasy, čím více se toho člověk dovídá, tím je menší potřeba konfrontace s „obyčejným“ životem. Málokdo pochopí, že tzv. distancování se nemá pranic společného s neláskou. Je to jen hluboká potřeba být sám se sebou a se svými myšlenkami. Veškerá interakce ze strany druhých působí rušivě a stojí spoustu energie. V návaznosti na tuto zkušenost a na mé předchozí úvahy o prožití manželství se obrátím k již řečenému, a to jedno manželství a dost – on totiž veškerý čas, který člověk potřebuje k tomu, aby se našel, se nedá dělit, potřebujete ho prakticky sami pro sebe(a není to o sobectví, je to potřeba). Je možné, že si tuto úvahu přečte člověk, který právě toto potřebuje vědět a doteď tápal a nevěděl. PROTO JSEM SE NA TENKÝ LED VZTAHŮ PUSTILA.