NĚCO O NADHLEDU
Pokud se oprostíme od vlastnosti chtít řídit vše, s čím jsme konfrontováni – čili snažit se nevměšovat (tak mi toto slovo připomíná politickou frázi – no vida, ona i politika má hluboký vjem bytí = bohužel však zasunutý až až až…), časem zjistíme, jak jsme na sebe brali zodpovědnost za něco, co vůbec není v naší kompetenci. Až nastane chvíle, kdy se na život začneme dívat jen jako z jedoucího vlaku, bez snahy ovlivňovat přicházející , konečně poznáme, o čem je život a že všechna příkoří, která nás potkala jsme si z větší části přifoukli do obludných rozměrů právě my.
