PROČ NÁS BOLÍ ŽIVOT
******************************
- NEJČERSTVĚJŠÍ PŘÍSPĚVKY JSOU AŽ DOLE.
Největším problémem si je člověk sám sobě. Dívám se na plakát J.C. Van Damme, pod jehož fotem je podtitulek "největší nebezpečí jsem já sám". Je to jediný výrok člověka, který o sobě toto publikoval a který jsem četla. Škoda, že toto zjištění o sobě má hrstka lidí. Valná většina bytostí je přesvědčena o problémech, které mají a do kterých se dostaly úplně nezaviněně. To se jim všem uleví, až si sahnou do svého nitra a najdou tam původce všeho co se jim nelíbí a na čem nechtějí pracovat. Jsou přesvědčení o svém velkém JÁ.
1. červenec 2007 6:17
Dostala jsem se k velice zajímavému čtení. Kdo máš uši, slyš:…přišli za mnou rodiče 1,5- letého chlapce – náhle se zastavil ve vývoji. Základem jeho nemoci bylo zabití lásky. Rodiče jeden v druhém zabíjeli lásku už několik let před narozením dítěte a toto rozbíjení duchovních struktur, velmi intenzivní a přesně cílené, zformovalo program, který v poli dítěte začal existovat zcela autonomně. Struktury chlapcova pole byly natolik deformované, že jeho jediným úkolem v životě se stalo ničení podobných, jako je on sám(svý k svému, stejné vibrace se přitahují…..nelze přitáhnout cokoli o jiné frekvenci, to je nemožné. To jen takový můj dovětek) a organizmus tuto intenci zablokoval těžkou chorobou. POKUD SE MEDICÍNA SKUTEČNĚ NAUČÍ LÉČIT TĚLO A DOKÁŽE NEMOC ODSTRANIT NA FYZICKÉ ÚROVNI, DOČKÁME SE PLNÉ DEGENERACE LIDSKÉHO RODU, PROTOŽE SE VÝRAZNĚ ZVÝŠÍ POČET LIDÍ, KTEŘÍ BUDOU ŽÍT JEN PROTO, ABY ZNIČILI DRUHÉ. V Petrohradě poslední dobou dramaticky stoupl počet dětí, které trpí psychickými chorobami a poruchami inteligence. Znamená to, že blokační systémy fungují v podobě rozpadu lidské psychiky a těla. Medicína, která nechápe skutečné příčiny chorob se brzy vyrovná s fyzickými problémy, ale přitom nebude mít tušení, jakého zlého džina vypouští na svobodu……. Pevně věřím, že se tyto řádky dostanou k přečtení alespoň určitému procentu fundovaných lékařů a ti budou chtít popřemýšlet. Vracím se opět k řečenému, že nic na světě se neděje bez příčiny a nelze změnit problémy dnešních dní krátkozrakým materializmem. Život není jen hmota, ta je navrchu, uvnitř a ve všem je jemnohmotná duše, která nemůže dát jinak na vědomí co je špatně, její signalizace je projevem těla, ovzduší, vztahů, sterilitou, počasím – prostě viditelnými jevy. To se ještě připravuji otevřít stránku klonů, transplantací, umělého oplodnění. Všechno řečené souvisí s umělým zásahem člověka do přírody(a opět jsem u nebetyčné pýchy člověka a o nepoučení se z výsledků), někdo tomu říká pokrok techniky a pár z nás tomu říkáme pomoc k zániku lidstva.
17. července
Kotrmanova řekl(a)...
Tak mě delší dobu napadá, proč většina lidí chce záruky. Vždyť zaručit nejde nic. Manželství. Dnešní 2 důvody ke spojení: finanční a pud. Je to vše špatně, manželství v takové formě jako se drží dnes je nehorázná blbost. Oba způsoby jsou o ujištění, že mám život pod kontrolou. Kontrola = nesvoboda = dogma =zastavení vývoje =smrt. On i takový slib manželský řečený v rauši oblouznění má za následek černé svědomí od první chvíle sezdání páru(dnes už se nedá říct ani muže a ženy….opět cituji „homosexualita je jasným úpadkem společnosti“ a nyní máme dokonce úpadek legislativně stvrzen. Pokud se totiž podíváme na pud jako takový, jeho prapříčina je zplození dětí. Zplození dítěte je pak rozšíření genů a spojení 2 lidí – není hlubší spojení 2 jedinců, než stvořením dítěte. No vida – a jsem u tématu, kterého jsem se chtěla dotknout a to je umělé oplodnění. Jak se může narodit bytost směřující k výšinám po tristním vyždímání muže a znásilnění ženy na operačním stole? Na tuto odpověď ani nepotřebuji červený diplom. Jak jsem se nedávno dočetla, láska má mnoho podob a zaručeně bych do nich nezařadila zplození dětí velkochovatelskou cestou, to se chceme vyrovnat užitkovým zvířatům? A vše jen kvůli tomu, že mi říkají, „už máš čas, potřebuješ dítě“. Tak nízké mínění máme o sobě a opravdu chceme spadnout ve vývoji dolů v důsledku lenosti(práce na sobě = přemýšlení)? Jak je zmiňováno v úvodním článku, pokud je u páru nechtěno, aby se narodil malý človíček, příroda zasáhne sama(může to být i karmická záležitost, ale to je hluboké téma dobře obsazené jinými autory – není problém, kdo chce vědět víc, najde si literaturu aby se dozvěděl…) a dítě se nenarodí. Tím, že člověk neobyčejně zpychl a posadil si hodnoty úplně jinam, než jsou, fušuje přírodě do řemesla. Ti, kteří se teď nafouknou, mohou se podívat, jak jsme „mocní“ v boji s epidemií, těžkými chorobami, povodní, horkem, suchem, větrem, výchovou dětí… Místo opravování ducha přírody by se lidé měli starat o své nitro a přestat v sobě živit závist, zlost, nenávist, lenost chtít se o sobě něco dozvědět = protože pak by museli přemýšlet jinak. On totiž skoro každý chce změnit okolí, ale změnit sám sebe, na to mu síla nestačí. A nejlepší na tom všem je to, že čím víc mění své okolí, tím víc dostává přes prsty.
1. červenec 2007 7:32
Kotrmanova řekl(a)...
Když člověk lže jiným, je to divadlo, když lže sám sobě, je to nemoc. Když se sami sebe snažíme vnitřně přesvědčit, že někoho nemáme rádi(například) a není to pravda, může to vyvolat těžkou chorobu. Ony všechny potlačené emoce se někde musí projevit. Vnitřní upřímnost je jedním z předpokladů zdraví. A opět se mohu vrátit k úvodnímu článku. Jak se mohou vyléčit klasickou medicínou nemoci, které, ač jsou správně diagnostikované, projevují se jenom v těle. Vypuknou jen z toho důvodu, aby byly viděny, ale původce je v duši. Copak se dá mechanicky – třeba i nejmodernější technikou – vyléčit jemnohmotná duše? A lidé se diví a diví…
1. červenec 2007 10:05
Libor řekl(a)...
Vazena Kotrmanova ,spojujete ruzne veci a michate je .. ku obrazu svemu, ja bych ale rekl, ze je to demagogie. Touha lidi mit dite a kdyz nemuzou fyzicky, ale dusenvne pripraveni jsou a chteji, ale neni jim dano .. a Vy tady pisete o zdimani muze a znasilnovani zeny. Fakt jste dobry demagog, anebo moc hulite. Prispevek klidne smazte, ale zamyslete se nad sebou, jestli chcete psat neco uzitecneho pro sve okoli, svet, povznest duchovno na nizkem obsahu internetu, a nebo si jen honite sve libido, pocitadlo stranek a snazite se ze sebe delat mravokarce.Libor U.
1. červenec 2007 12:09
Kotrmanova řekl(a)...
Konečně první příspěvek, ani nevíte, jakou jste mi udělal radost. Blog mi frčí 4-tý den, nemyslela jsem si, že ohlas bude tak velký. Příspěvky, které mažu jsou pouze zmršené mé, minulý, co jsem si smazala, jsem tam omylem dala 2x. Každý názor je skvělý, všichni mají mít prostor k tomu, aby svůj názor vyjádřili- to je svoboda. Demagogie je jen zkostnatělost a nucení k názorům. Mohu vás Libore ujistit, že mám průměrné IQ, nekouřím - a to nic, ani cigarety, nepiji, snažím se být nad věcí a neubližovat. Občas se tvrději ozvu, ale to je tím, že si pouze bráním svá práva. A to, proč jsem si založila blog a veřejně tím dala v plen své názory svědčí o tom, že chci pomoci lidem, kteří tápají. A protože každý má svůj rozum, je na každém, zda-li zde napsané odsoudí, či tomu přitaká. Děkuji vám za komentář, doufám, že nebudete jediný. A mimochodem delší dobu jsem "za věcí" a veškeré názory beru jako obohacení a ne jako prohru. Těším se na vaši odpověď.
1. červenec 2007 12:43
Kotrmanova řekl(a)...
Beru si radu pomíchání témat k srdci a budu se snažit, aby byly příspěvky srozumitelnější.Jak si sednu a píši, myšlenky letí a těžko se mi provádí korekce. Jsem ráda, že jsem byla upozorněna. Tedy téma: ptačí chřipka = po každých velkých zdravotních problémech dochází k očistě, tzn., že pokud se sníží počet lidí i zvířat úmrtím, nastává období bez návratu stejné nemoci(laicky řečeno, co mělo být odstraněno přišlo pryč). Vždy odejdou jen lidé, kteří odejít mají a se zvířaty je to stejné. Každá nemoc se dá převést(čínská medicína) na problém, který nemáme vyřešený. A každý druh zvířete má svůj kód, co nám má tlumočit(příklad je pes a věrnost)Opět kdo chce vědět víc, odkazuji na literaturu = je toho napsána spousta. Pokud má nemoc a úmrtí velký rozsah nemoci očisťují od zakořeněných negací - většinou úmrtím(což znamená, že to již jinak nešlo, byla to poslední možnost jak zabránit přenosu negativních vzorců). Velké neštěstí vidím v tom, že se takto na pandemie nikdo nepodívá. Je tu sice snaha, mluví se o cyklických letech návratu nemocí, mutaci virů, chybějících vakcínách - evidentně jde však o tápání a dohady... Jsem zvědavá na váš ohlas.
1. červenec 2007 15:49
Kotrmanova řekl(a)...
Komentář na téma manželství se zdál zmatečný, tak to zkusím napravit. Partnerství samo o sobě může mít formu sexuální a asexuální. Pak je jedno, zda žije muž se ženou, muž s mužem, žena se ženou, muž s více muži, žena s více ženami. Prostě kamarádství, přátelství, sexuální spojení, kombinace všeho. Pokud se lidé rozhodnou vstoupit do manželství, nastává obrat v pojetí blízkosti. Tím, že si někoho vezmu začne vyvěrat vlastnické držení osob a to vede k závislosti, která zase navádí k nenávisti(tím, že jsme závislí, ztrácíme svobodu a nutně tak spojujeme partnera s tím, kdo je příčinou naší nesvobody). Toto samé nastává při narození dítěte. Kolikrát jsem slyšela, je to mé dítě, mohu si s ním dělat co chci. Škoda, že malé děti nemohou na toto téma promluvit. Milují své rodiče, samozřejmě, vždyť skrze ně se narodili, ale definice mohu si s ním dělat co chci…. Pro tohle vše jsem odpůrce manželství. Člověku, i tomu nejmladšímu by měla být dána možnost svobodného rozhodnutí v tom , jakou cestou chce pokračovat dál( nemyslím tím, že necháme dítě, aby trhalo pavoučkům nožičky – na druhou stranu, děti jsou velmi chytlavé a to, co vidí, s tím se zžijí – viz úvodní článek) V tom samém duchu bych se přimlouvala za to, abychom nechtěli měnit svého partnera, ale snažili se změnit my sami . On totiž pokud se někdo změnit nechce, nejsou na to páky a stresujeme se jenom my. Proto nejméně bolestná cesta partnerstvím je cesta opravy vlastních negativních stránek. Ono to časem začne fungovat a tím, jak se měníme my, pomalu se bude měnit i naše okolí. Jak už jsem psala v minulých příspěvcích – a nedopatřením jsem si je všechny smazala – partnera máme kvůli tomu, abychom byli konfrontováni se stránkami, které musíme odstranit na sobě, protože nám jsou brzdou dalšího vývoje. A na závěr: četla jsem skvělou úvahu o výchově dětí = děti by se měli rodit mladým rodičům, protože mají skvělé fyzické předpoklady a vychovávat by je měli prarodiče, protože mají čas a bohaté životní zkušenosti. A teď se můžete do mě pustit, jsem připravena.
2. červenec 2007 3:29
Kotrmanova řekl(a)...
PROČ BYCHOM SE MĚLI NAUČIT NIKOHO A NIC NEODSUZOVAT. Vše co se děje, má svou příčinu, ať se k tomu stavíme jakkoli odmítavě = i to v našich očích největší zlo má „vyšší účel“. Závislost = lpění a to na čemkoli. Princip lpění na materializmu: lpíme především k tomu, co na druhé straně odsuzujeme. Jestliže otec či matka proklíná lidstvo, uvrhují tím své děti do náruče karmy lidstva a společnosti. Takové děti pak musí odčinit nejen vlastní karmu, ale i hříchy celého lidstva. Když jeden člověk odsuzuje druhého, je to jedna jednotka agrese, ale jakmile odsuzuje skupinu lidí, jsou těchto jednotek už tisíce. Odsouzení jakékoli skupiny lidí(homosexuálů, narkomanů, cizí národnosti, zločinců…) přináší výbuch nenávisti v potomcích, což vesmír blokuje s velkou razancí….a pak holt na té naší milované zemičce musí dojít k nápravě, protože pokud nefunguje 1 článek, celé soukolí vrže. A nakonec ještě takovou doušku, která se mi velmi líbila. Když žena miluje člověka, který je duchovní osobností, je to přirozené a žena se díky tomu rozvíjí, pokud však žena miluje ničemu, rozvíjí se a očisťuje se ještě víc – i když je to pro mnohého málo pochopitelné. Závěr. NAUČIT SE NEODSUZOVAT NIC A NIKOHO A MILOVAT VŠE A VŠECHNY.
2. červenec 2007 10:36
Kotrmanova řekl(a)...
HARMONIE žití a snaha o vyvážení hmotných potřeb s duchovnem. Pokud se chceme vyhnout bolestným zkušenostem, měli bychom se snažit uvést v soulad celý náš život. Tzn. pokusit se neupřednostňovat pouze jeden z výše uvedených a jako příklad pěkný odkaz na článek z ezoteriky: 19-letý muž s rakovinným nádorem na krku, epilepsií a retardovanou psychikou. V minulém životě byl poslem duchovna, o hmotu neměl zájem. Neobyčejně LPĚL na svém poznání(a jsme u toho zase: lpění = rozklad všeho i toho nejduchovnějšího). Bylo možné ho očistit jen tak, že bude ponížen právě v záležitostech své mise. Nestačilo, aby mu ublížil jeden člověk, jemu muselo ublížit celé lidstvo, v tomto životě byl blokován těžkými chorobami. A on se rozhořčil na celý svět. Pokud měla být jeho duše očistěna, měl za nemoci poděkovat a dožít jemu vyměřený čas jako smířený se svým osudem. Nedávno zemřel. Čím čistčí duše a čím víc se povznese, tím víc úsilí musí vynaložit na to, aby se dokázala vtělit do pozemskosti a byla schopna vyvíjet i pozemskou logiku. Když nebudeme v kontaktu s pozemským principem(kvůli tomu jsme se narodili na hmotné zemi a ne na jiných planetách s jemnějšími vibracemi = musíme si prožít, tj. očistit svá zvířecí tělíčka – to se opět spousta lidí nafoukne!), vývoj se zastaví a duše zkostnatí. Druhý případ jsou nadávky a tvrdé chování jednoho partnera k druhému. Pomineme-li opět karmická provinění, nastává tímto chováním očista od pýchy. Pýcha se totiž jinak očistit nedá, jedině konfrontací s tím, že nás budou lidé ponižovat. BERTE VŠE CO PŘIJDE JAKO NUTNÉ K TOMU, ABYSTE MĚLI ZÁKLAD K POLEPŠENÍ. Budiž všem lidem útěchou, že až si pročistí tělo a duši do nejmenších záhybů, postoupí v evoluci do méně hmotných světů s méně drastickým vyučováním dokonalosti duše. Ještě k tomuto tématu. Pokud v rodinách existují vzorce(př. nadměrná činorodost až workholizmus, musí být uplatněno pravidlo očistění další generace tím, že třeba nebudou schopni nalézt práci a nepomůže jim ani modlení, nadávky, sebevraždy… musí přijít na to, že soulad je alfou omegou všeho). A teď si to přeberte jak chcete, je to váš život.
3. červenec 2007 2:32
Kotrmanova řekl(a)...
K dalšímu příspěvku využiji opět článku z ezoteriky, je velmi poučný, byla bych ráda, kdyby se dostal k uším těch, kteří si ho potřebují přečíst, je o URÁŽENÍ SE. Když řekneme druhému člověku, že je hloupý a on bude vědět, že hloupý není, pak dalším krokem v dorozumívání by mělo být vysvětlení onoho napadeného, že se mýlíme ve svém soudu. A co když druhému člověku řekneme, že je samolibý a namyšlený skřet, který nám překáží ve štěstí? Pak by měl osočený zůstat svéprávným a dát nám jasně najevo, že on naše citová vzplanutí nesdílí, a proto naše vyznání lásky nebude opětovat. Ale urážet by se neměl. Člověk s klidnou psychikou bez komplexů méněcennosti či vícecennosti postrádá k urážení motivaci. Naproti tomu lidé nejistí, hysteričtí, prahnoucí po pozornosti druhých se urážejí snadno. Varianty uražení mohou být velmi dramatické – člověk může být uražený až do krve a může být uražený až do smrti. Urážení, to je jednostranné zastavení komunikace.Člověk musí mít o sobě vysoké mínění, aby se mohl urazit. Druhou stranu – to je ta, která nás urazila, nutíme, aby nám vrátila energii o kterou nás připravila i s úroky. Jedná se prakticky o formu upírství. Málokoho však baví dávat trvale energii druhému, když zpětně nedostane nic. A tak vzniká „tichá domácnost“. Nastane nepříjemné období dusna, v němž si hysteričtí lidé libují jako prasata v žitě. Vždy mají jistotu, že uražením dosáhnou nových energetických zisků v podobě proseb, omluv a účinné lítosti těch, vůči nimž se vymezili aktem uražení. Ti, kteří urazili, většinou nevydrží období dusna a tak po čase plní skryté požadavky uražených. A to je chyba. Uražení by si měli svoji dobrovolnou sebeizolaci vychutnat natolik důkladně, aby jim zhořkla a postavili se na místo, které jim patří(jednoduše nedopustíme, aby se nadhodnocovali, ať si to zkusí jinde, třeba jim to někde projde). K urážení může dojít i v sexu(energetická komunikace). Manžel(ka) urážlivé(ho) ženy(muže), je nucen dělat své(mu) ženě(muži) neradostné věci, aby se neurazila(l), případně, aby přestala(l) být uraženou(ým). Jeho(její) intimní život pak v obrysech připomíná vojenskou šikanu. Prekérní věc… pokud se dá situace vyřešit absencí sexuality, je to skvělé. Pokud jednomu z páru sex chybí je nasnadě uvažovat o rozchodu (toť můj názor = nikoho k takovému řešení nenutím, pokud se chcete trápit, je to jen vaše věc). URAZIT SE MŮŽEME POUZE SAMI (a protože jsem teď napsala, že to vlastně nemá smysl, proč se tady urážíme?) NIKDO JINÝ NÁS URAZIT NEMŮŽE = záleží vyloženě na našem pocitu, zda chceme, nebo nechceme být uražení a jak bylo řečeno, zisk z uražení při soužití s rozumným člověkem je nulový, jen ze sebe děláme blbce. Jsem zvědavá, zda článek projde cenzurou.
3. červenec 2007 4:48
Kotrmanova řekl(a)...
Tibetské rčení praví:“ Kdo ví, jak si počínat, bude žít pohodlně i v pekle.“ Dovětek k tomuto je…a kdo neví, jak si počínat, bude trpět i v nebi… Posun nastane už uznáním této myšlenky. Nedá se totiž utéct před ničím, co si potřebujeme prožít, budeme k tomu donuceni ať se nám to líbí, či nelíbí a tzv. osud je jen v tom, zvolíme-li si cestu bolavější či ne. Konečná etapa našeho snažení je přesně daná . Evoluce(vývoj) má prakticky neomezené hranice, nemusíme mít tedy strach, že k cíli nedojdeme. A času je ve vesmíru neomezeně. Jediné, v čem se bytosti od sebe liší je délka a tím i bolavost cesty. Každý má práh bolesti jinde, někomu stačí trochu a už začne přemýšlet, druhý má tvrdou hlavu a méně citlivé tělo, tak naráží, naráží a naráží… Proč bychom tedy měli ostatní odsuzovat, když si ubližují sami a řekla bych, že si ubližují hodně, spíš by si zasloužili soustrastný pohled. Najdeme-li ve všem kolem sebe vše to, co nám chybí i vše to, co již máme zažité, ohromně se nám uleví a zjistíme, že jsme nežili marně. Kvůli tomu máme vše na očích a vše, co potřebujeme se odehrává v naší blízkosti = není potřeba daleké cestování, tak moudrý je duch vesmíru. Nalézt mohou chudí i bohatí, staří i mladí, nemocní i zdraví… peněz k tomu netřeba, jediné, co se musí je CHTÍT, ostatní přijde samovolně.
4. červenec 2007 4:34
Kotrmanova řekl(a)...
LIDSTVO HLEDÁ ve všem možném, ale podívat se do nitra své duše nikoho nenapadne. Všechno co chceme najít a nedaří se nám to máme v sobě, ne v jiných či ve věcech. A tak tápeme a zkoušíme pořád něco jiného, vždy se však přesvědčujeme, že to není to, co jsme chtěli a tak začínáme znova…jak již bylo několikrát napsáno, vše čím si nyní procházíme tu už jednou bylo. Původní smysl přírodních živlů sloužit člověku = stačí se ohlédnout do pravěku(oheň vždy jen sloužil, voda neubližovala, větrem se šířily zprávy a rozháněly mraky, země živila a nezasypávala) se změnil na výchovný prostředek. K mnohým z nás se sice dostala informace o bájné Atlantidě,(technika předběhla morálku) ale přesto i když podstatu informací známe, je mezi námi většina, která se s otazníky v očích dívá vstříc budoucnosti… Proč? Vždyť si stačí jen vzpomenout… Potřeba dostat se v močálu až na bahnité dno je většinou jedinou možností toho, jak zjistit, že se musíme vší silou vyškrábat nad hladinu. A to platí i v pohledu na současný vývoj země, buďme rádi za informovanost a obraťme pohled vzhůru.
5. červenec 2007 1:17
Kotrmanova řekl(a)...
Cirkulace energie: tím, že ji zadržujeme si ubližujeme víc, než když ji předáváme – třeba i ve větší množství, než bychom chtěli. Poukáži na komunizmus. Ten byl původně myšlen správně(až časem se vše zvrtlo a to opět lidskými negacemi jako jsou závist, nenávist, chtění..), analogii tohoto vidím v Jánošíkovi, bohatým bral a chudým dával. Ona totiž každá snaha lidstva má v prapočátcích světelnou vibraci, zvrtnutí se v černotu napovídá o vyplutí tamas(nevědomosti) v člověku – ať si to chceme přiznat či ne, v každém z nás soupeří černá stránka s bílou a záleží jen na nás, jaké chceme dát přednost. Zpět k energii – dostaneme-li se až tam, aby ten, kdo má energie hodně ji předával všude, kde je potřebná, bude zpoloviny vyhráno. Pokud se bytost napojí na vesmírnou „dobíječku“, nemusí si dělat starosti(STRACH – souvisí se sebeláskou a STAROSTI jsou uměle vytvořená strašidla) s deficitem čehokoli. Není účelem vesmíru nás zabít - (pokud někdo cítí, že jsou mu házeny klacky pod nohy, špatně vyhodnotil situaci. Hází si je tam sám a když jakoukoli věc přetlačuje a myslí si, že musí vyhrát, pak by si měl uvědomit, že nezmůže nic proti tomu, co mu je dané), ale posunout.
6. červenec 2007 0:41
Kotrmanova řekl(a)...
Vrátím se k možnosti očistění ženy a muže při těsném soužití. Potkat se 1x týdně na tři hodiny nemá smysl. Pomohu si opisem z ezoteriky, pro technicky založené osoby je zde vklíněn příklad z chemie - fyziky : Uranium ztrácí svou radioaktivitu principem polovičního životního rozpadu, podobným postupem se rozpouští bloky emocionálního těla. Detoxikace radioaktivních prvků trvá ve fyzickém světě stovky tisíců let. V každém životě zaujímáte buď mužské či ženské tělo. Když dokážete kompletně vniknout, vtělit se a splynout s opačnou sexuální polaritou v konkrétním životě, můžete se zbavit polovičního životního karmického odpadu. Sexuální vztahy založené na lásce jsou emocionální(splynutí duší) i fyzické (oboustranný orgasmus). Jestliže dokážete se svým milencem(kou) naprosto rozpustit polaritu, tzn., že se v druhém ztratíte – na okamžik přestanete být, zmizí EGO. A to je ta chvíle, kdy můžete detoxikovat karmické odpady ze všech svých minulých životů. K hloubce vztahu patří též bezpodmínečná láska. Kolik z nás je schopno této lásky, řekla bych promile a to ještě nadsazuji. Právě zde má význam již řečené, že milování ničemy(nice) očisťuje nejvíc. VZTAHY JSOU PRO NÁS VE FÁZI VÝVOJE(myslím evoluci, ne vývoj od nemluvněte po starce) HODNĚ DŮLEŽITÉ a to vztahy hluboké, povrchnost je sice v životě třeba též, může se však odehrávat ve formě lehkého kamarádství – již kvůli řečené rovnováze, ale bez hloubky není očistění a ještě si k tomu přidám, že hloubka a strach není možná. Pokud se někdo bojí, musí si nejdřív zpracovat sám sebe a až pak chtít hluboký vztah. Je-li v člověku přítomno přebujelé EGO je situace stejná jako při strachu. Ego se bude bránit všemi silami, aby bylo neustále v popředí, nechce se rozpustit, chce vést.
6. červenec 2007 15:07
Kotrmanova řekl(a)...
Mnohdy sedí hlava vědce na opičím těle. Proto bychom měli dobře zkoumat každého, kdo má velmi vyvinutý rozum, zda je mravně ušlechtilý. Zjistíme-li, že se mu mravní ušlechtilosti nedostává, je lépe se mu vyhnout. Moudrá slova ezoterika. Na druhé straně citlivost vede ke snílkovství a tudíž i k nesprávnému vyhodnocení životních situací a to máme ještě přecitlivělost, která je hrobem vývoje. Emoce jsou sice hnací silou ducha, ale je nutno jejich přetransformování. DOBŘÍ LIDÉ JSOU VŽDYCKY KLIDNÍ – a opět harmonie. Pokud bych měla náš život v kostce charakterizovat, vyšla by mě dvě slova. Pohyb(energie) a harmonie. Člověk by ani neřekl, jak je žití jednoduché a jak si ho dovedeme zkomplikovat.
8. červenec 2007 1:45
Kotrmanova řekl(a)...
Každá buňka v těle nese informační kód o bytosti(jakékoli). Transplantací orgánů přeneseme tuto informaci z těla do těla. Prakticky pomáháme tvořit nového člověka. Ráda bych podala odkazy na filmy – v celé filmové tvorbě je odkaz na všechny možnosti prožívání okamžiků na Světě. Nemusí to být jádro příběhu, stačí minutová zmínka o nějaké události a můžete si být jisti, že právě v té minutě z celého filmu je odkaz na možné životní scénáře. Ono se dá použít rovnítko mezi filmovou tvorbou a tvořením vesmíru. A kdo chce, není problém si nalézt vše, ať se jedná o knihu či film. Zpět k umělým zásahům. Všechny látky, které se tělem vyloučí nesou tento kód též – i když v menším měřítku. Protože duše je hnací silou každého těla, informační kód člověka je podmíněn zářením duše. Při klonování duše chybí – jedná se jen o materiál, chceme-li tedy naředit lidskou populaci klony, dopadneme podobně jako v dramatu Čapka RUR. Pokud je tento film někomu cizí, vřele ho doporučuji k shlédnutí. Klony zvířat jsou pochopitelně na stejné úrovni, modifikované rostliny též. Jak jsem se již zmínila ve výše psaném, zvířata i rostliny tu jsou od toho, aby nám poukázali na naše možnosti nápravy negativních vzorců. Jak se chceme něco přiučit od strojů? Snaha člověka přetvořit přírodu dosáhla vrcholu, a protože jeho další zkoumání v tomto směru by mělo za následek jen degeneraci k anorganické formě bytí, musíme dostat přes prsty, možná i přes celou ruku – jak kdo.
9. červenec 2007 0:28
Kotrmanova řekl(a)...
Nuda. Minulý týden jsem četla v tisku článek o tomto tématu. Zkusím přispět troškou odečtenou z ezoteriky a s kterou plně souhlasím. Volně žijící zvířata se nenudí. Žijí ve svém přirozeném prostředí a provádějí celodenně činnost, která je jim vlastní a uspokojuje je. Na rozdíl od civilizovaného člověka( primitivní národy se též nenudí), který se nudí a neví proč. Jak jsem již předestřela na začátku tohoto komentáře, nuda vzniká, když se bytost nachází v psychickém rozpoložení, které ji nenaplňuje, dalo by se říci, když žije pod stavem, kde by mohla žít – čili neplní účel svého bytí. A protože život účel má - dostat se v žebříčku příčku po příčce vzhůru, každému, kdo nudu pociťuje budiž odhalen pomník. Sláva! V našem nitru je spousta materiálu, který čeká na zpracování. Vezměte si meloun – ten má hodně vody a oslavujte takovéto zjištění a až přestanete oslavovat, dejte se do práce na sobě, aby bylo co oslavovat.
9. červenec 2007 13:44
Kotrmanova řekl(a)...
ZAUJALO MĚ TO DO TÉ MÍRY, ŽE CHCI REPRODUKOVAT- poznat svou nejlepší vlohu. Každý by se stal něčím znamenitým, kdyby znal svoji hlavní přednost. Každý má něco, v čem je vyjímečný. Pokud na této vlastnosti budeme pracovat, úspěch nás nemine.
- Snášenlivost. Jsme-li nuceni snášet všemožnou bláznivost, je k tomu třeba velké trpělivosti. Často musíme snášet nejvíc od svých blízkých, věřte, že je nám vše ku prospěchu. Ze snášenlivosti vyplývá největší mír, jenž jež největším štěstím Světa. Kdo však tomuto charakteru nevládne, nechť se raději věnuje sám sobě, bude-li vůbec moci snést alespoň sám sebe.
- Nežít příliš chvatně. Mnozí jsou dřív hotovi se svým štěstím než se svým životem. Kazí si své požitky, aniž by si z nich užili radosti. Chtěli by v jednom dni shltat, co nemohou ani v celém životě strávit.
- Neochota jednat podle toho, co se lidstvo naučilo.
- Stále mít nějaké přání, abychom se nestali samým štěstím nešťastní. Přesycení štěstím působí smrtelně.
- Neukládat jiným přílišné závazky. U mnohých, abychom je ztratili, stačí je mnoho zavázat. Aby nemuseli splatit svůj dluh, odejdou raději stranou a ze zavázaných stanou se úhlavní nepřátelé.
- Umět zapomínat. Je zajímavé, že na věci, které bychom měli zapomenout, vzpomínáme velmi často.
- Většina lidí si myslí, že když něco „mají“(víc peněz, času, lásky…),mohou konečně něco dělat(psát knihu, věnovat se něčemu zajímavému, jet na dovolenou, koupit si dům, navázat nový vztah…),což jim zas umožní „něčím“ být(spokojeným, klidným, zamilovaným…). Ve skutečnosti však převracejí přirozené pořadí. Ve vesmíru, tak jak ve skutečnosti existuje, „vlastnění“ není předpokladem „bytí“. Je to právě naopak.
- Mysl funguje na jedné ze tří úrovní: logické, intuitivní a citové – a někdy na všech třech úrovních zároveň, což může vést k vnitřním konfliktům. Cit zahrnuje dalších pět úrovní – lásku a strach(jeho vyjádřením je zlost = všichni vzteklouni se bojí, že o něco přijdou)…obě tyto emoce ovlivňují všechno myšlení – a důsledky těchto dvou jsou zármutek(jeho potlačením vzniká deprese), zlost(její potlačení je zuřivost ), závist(její potlačení je žárlivost). Potlačení lásky je chamtivost = kdo by to řekl, že? Takže Harpagon byl vlastně člověk, který chtěl lásku… A neradostné zjištění nakonec, potlačení všech jmenovaných emocí má na svědomí výchova, dítě se totiž rodí čisté. Mám to odpozorované a 100% souhlasím.
10. červenec 2007 1:03
Kotrmanova řekl(a)...
Aby se narodilo dítě, musí žena svého muže uznávat, ať je jakýkoli. Je to podmínka přijetí nového života. Proto strach z muže, jako jedna z možností jeho uznání – je to tvrdé, ale pravdivé, je potvrzením jeho kvalit(ač to vyzní jakkoli krutě) – samozřejmě jsou i možné jiné atributy, ale pokud je přítomen alespoň strach, není problém s početím. Proto je spousta mužů, kteří chtějí imponovat silou, (podvědomě tuší převahu a tím i možnost rozšíření jejich genů)v tomto případu silovou cestou. Maně to připomíná boj samců v přírodě a řekla bych, že nejsme daleko od pravdy. Pokud si vzpomínám, většina násilníků problémy s plodností nemá a pokud se najde jeden z tisíce, jsou to opět karmické záležitosti. Proto snažte se muži ženám imponovat – teď aby si zase na mě někdo nesmlsl – nemyslím tím, že budete inzultovat svoji partnerku, ale snažte se jí dokázat, že jste právě ten, jehož genová výbava ženě nesmí uniknout.
11. červenec 2007 1:32
Kotrmanova řekl(a)...
Politika. Potřeba lidí schovat se za vůdce(čili vyloženě lidská neschopnost žít si svůj život) a uvolnění agrese svalováním viny na druhé. Tak mě napadá, proč je tolik lidí, kteří s politikou nesouhlasí a přitom ji bytostně vyžadují. Vždyť kdyby se pro „obor“ politika neangažovali, žádný by nebyl. Mám pocit, že je to uměle vytvořená strana jen kvůli tomu, aby se uvolnila agrese dovoleným způsobem. A jsme zase u potlačení emocí. Pokud mě kdokoli naštve a nejsem schopna v sobě zpracovat jeho myšlenky, dám mu to spapat i s obalem, nepotřebuji k uvolnění vzteku zástupnou formu. Kde to jsme, když si nemůžeme ventilovat názory z očí do očí? Nač si hrajeme, na nejmorálnější lidi? Kam se chceme tímto způsobem dostat? A PROČ SE TOLIK BOJÍME PŘIZNAT SVŮJ NÁZOR? V koutku duše každý z nás doufá, že si tímto vybuduje pozici nejoblíbenějšího člověka a přitom v hloubi duše se za tohle každý musí nenávidět. A láska přitom začíná milováním sama sebe. Kolik lidí se má skutečně rádo a to tak, aby své světlo mohli předat ostatním…Pokud kdokoli dospělý potřebuje za zády stěnu, aby se mohl opřít, již je manipulativní. Nechat s sebou manipulovat znamená odžít si život dle scénáře někoho jiného, což mi musíte dát za pravdu i když nechcete, nemá s vývojem nic společného. Opět sáhnu k podobenství se zvířátky = lidé se je snaží přetvořit k obrazu svému. Odbory a různé jiné „pracovní“ organizace jsou od toho, aby v člověku odmazaly schopnost samostatnosti. Samostatnost a pružnost jsou podmínkou pro další žití lidí. Pokud moje firma či zaměstnanecký poměr – to je jedno co - neprosperuje, znamená to, že jdu špatnou cestou a tudíž musím najít jinou a ne vyžadovat po spolcích, aby bránily moji neschopnost. K tomuto tématu přináleží ještě fanatizmus v čemkoli – opět manipulace, vybuzení emocí ad absurdum, braní energie lidmi, kteří stojí v popředí. A perlička závěrem. Její odsouhlasení závisí na prožití života každého jednotlivce a zpracování veškerých jeho vjemů dosažených žitím, tedy rekapitulace při konečném výdechu…NESCHOPNOST SE TRESTÁ ČASNOU SMRTÍ a není proti ní odvolání ani u nejvyššího soudu. Dovětek k dovětku: člověk by se měl dožít v plné fyzické a mentální síle minimálně 150 let = to byl původní úmysl vesmíru.
11. červenec 2007 13:07
Kotrmanova řekl(a)...
Romové. Každá entita má na Světě své místo. Stejně tak i každý druh zvířete, rostliny, anorganické součásti. Kdyby to tak nemělo být, tak by to bylo jinak – tečka. Řekla bych, že formulace proběhla zcela logicky. Jsme zajímaví lidé. Místo, abychom si vzali ze všeho, co se nám nabízí to nám nejprospěšnější, dovedeme otočit úplně vše a vnutit našemu okolí to, co je na nás nejhorší. Čili vysazujeme na zahrádce bodláky, aniž bychom se snažili o své zušlechtění. Jsme dokonalí v zasévání nepravosti. Romové jsou úžasní ve své svobodymilovnosti a v schopnosti milovat své blízké horoucí láskou. A našinec, místo aby se alespoň malinko přiučil tomu, co mu chybí, naučil Romy vychytralosti(to je opravdu semínko nás bílých – nutíme je tím, aby se nám snažili vyrovnat a přežili) a studu(skrývají, protože se naučili, že otevřenost se u gádžů nenosí). A protože jsou jako národ, který má k přírodě mnohem blíž než „bílí“, životaschopnější a přizpůsobivější, „bílí“ se nestačí divit, jak nám dovedou zamotat hlavu. A tak se nedivme a zkusme se od každého poutníka, který nás na naší cestě míjí poučit a na oplátku mu předat to nejlepší, co se v naší duši ukrývá. Obohacení bude oboustranné.
12. červenec 2007 5:18
Kotrmanova řekl(a)...
V denním tisku jsem narazila na odkaz suprových horoskopů od našich bývalých bratrů. Zkusila jsem partnerské srovnání(kompatibilita) a opravdu to sedí. Vřele doporučuji, třeba přijdete na možnosti jak si ve vztazích ušetřit trápení. Zde je odkaz http://www.zverokruh.sk/denny-horoskop.php
12. červenec 2007 12:28
Kotrmanova řekl(a)...
Zanesení organizmu škodlivinami. Aktuální téma rozšířené na skoro celou populaci. Řekla bych, že nadpoloviční(a hodně nadpoloviční) polovina lidstva je touto diagnózou postižena. Kdo má chuť, nechť si nalistuje stránky o ledvinách, plicích, slezině…zbytek vnitřností má přímou souvislost se jmenovanými. Nejvíc si ubližujeme, povyšujeme-li chemická léčiva na jedinou možnost naší léčby. Znečistěnému tělu ještě zatápíme přidáním chemie(nevím, proč se lékům říká od slova léčit, když by se spíš mělo používat ubližovadla). Chemické prvky, jako ostatně vše, co je zde na zemi, jsou o své podstatě užitečnou věcí. Vše má své opodstatnění, ale používané v určité koncentraci a formě. Léky jako takové, co jsou momentálně v prodeji podporují časnou smrt(místo aktivace organizmu k obnově nefunkčních orgánů mají všechny vedlejší účinky s fatálními důsledky). Stopové množství jakéhokoli výtažku působí blahodárně, protože aktivuje organizmus k reakci samovyléčení(jednoduše jsme zařízeni tak, aby si buňky těla pomohly svépomocí). Pokud má někdo ve své knížce života napsané, že v tu a tu dobu onemocní a v tu a tu dobu zemře, nepomůže mu ani svěcená voda, čehož důkazem jsou analogické lékařské postupy s různými stadii pokroku a vyléčením či nevyléčením. Homeopatickou cestou se dá od bolesti ulevit(pokud si člověk nemusí trápení užít coby očistu duše, ale na rozdíl od koncentrátů chemie neubližuje jiným buňkám našeho těla). Ač po mě nyní bude chtít většina lidí, co tyto řádky čtou hodit kamenem, zdražování léků bychom měli přijmout jako velký skok dopředu, za jednu z věcí, která bude mít v konečném důsledku dalekosáhlé pozitivní účinky. Za cigarety se přece platí taky hodně a řekla bych, že účinky obou jsou na stejné úrovni. A slovo závěrem. JE VIDĚT, ŽE NAD NÁMI KDOSI DRŽÍ OCHRANNOU RUKU, protože korekce věcí, které jsou nám přítěží je očividná, čili opět….kdo chce vidět vidí, kdo chce slyšet slyší. A kdo má pocit, že neoplývá množstvím financí, které by – dle svého soudu – potřeboval, je na velkém omylu. Každá bytost dostane k dispozici objem financí, který ke svému zdárnému vývoji potřebuje. A jak s ním naloží už je na dovednosti každého. Pokud použiji finance na neprospěšné až škodlivé věci(teď myslím globálně vše – př. pomoc své rodině, které si třeba musí projít cestu zabezpečení na vlastních nohou). A zakončení této stati je opět konstatování již řečeného…NESCHOPNOST SE TRESTÁ ČASNOU SMRTÍ a VESMÍR MÁ SPOUSTU ČASU A TRPĚLIVOSTI, ABY NÁS VŠE NAUČIL, jen nás to bude třeba bolet o trochu déle, než ostatní.
13. červenec 2007 4:29
Kotrmanova řekl(a)...
Jak si to tak po sobě zpětně pročítám, zjišťuji, že mé komentáře by potřebovaly trochu odlehčit a vnést optimizmus do příštích slunečných dní. Slunce je život. Přeji vám slunce v duši. Sluneční hodiny. Maminky říkají: ta naše malá, to je takové sluníčko. Slunce mmj. je schopné čistit negativitu v tělech. Podobný princip je oheň, kde přetavením či spálením čehokoli očisťujeme informační kód věcí(toto platí i o očistění vzduchu – nemyslím teď zapálení vrtů v Iráku). Tudíž návrat k otevřenému ohništi(krbu) má v sobě podtext probuzení vzpomínek k… tenkrát, když bylo u ohně tak dobře. Stačí, aby se lidé utišili, pohodlně si sedli a vnořili se pohledem dovnitř plamenů – hned jste schopni odpoutání se od mnohých strastí a někdo má i schopnost přijít na řešení zapeklitých věcí. Nutnost vyčistit mysl je v dnešní hektické době, kdy musíme vstřebat spoustu informací – leckdy i takových, které nám jsou naprosto neužitečné, na prvním místě, řekla bych podmínkou k tomu, abychom se psychicky nezhroutili. Mozek občas potřebuje vypustit věci, které se mu nehodí a alkohol nepomáhá, ale zvětšuje napětí, je to „čertova“ berlička. Proto NEMÁME-LI MOŽNOST ŽIVIT OHEŃ DOMA, ZKUSTE OBĚTOVAT ČAS A POSEDĚT SI U OHÝNKU KDEKOLI VENKU(někdo sám, společenští lidé v kolektivu, jak je komu co blízké), uvidíte, že se vám to vyplatí a po čase zjistíte, že Slunce, světlo a oheň jsou opravdu život a očista duše.
14. červenec 2007 2:18
Kotrmanova řekl(a)...
Polemizovat(dohadovat se) znamená chtít vítězit. Vítězství je obdržení energie od poražených. Odtud rčení vítězství je sladké(převedeme-li si cukr jako rychlý doping organizmu = zdroj energie. Opět jsme u toho, že vše souvisí se vším, v tomto případu hmota - cukr s energií - nehmotou). Je-li člověk schopen brát energii z jiných zdrojů , ztrácí potřebu dohadování. Proč by měl utrácet čas planým vybíjením úvah o tom, kdo je lepší. A ještě k tomu se zbytečně rozčilovat. Nejschůdnější cesta životem je ta, při které se co nejméně nadřeme a jak dobře víme, mnohdy se po neutuchající snaze vynaložené úsilí zdaleka nerovná výsledku. A jsme u rozumu. Pokud má člověk adekvátní inteligenci, je schopen vyhodnotit lekce, kterými prochází(někomu stačí k poučení slovo, ani si nos namočit nemusí) a příště si trpkou zkušenost ušetří. ZÁVĚR SI UDĚLEJTE SAMI… mohu-li malými písmenky dodat: nedohadujte se, naučte se raději dobíjet vesmírnou energií( pokud jsou lidé, kteří neví, každý tuto energii bere automaticky při zamilování a proto se cítíme tak lehce = energie, která odlehčuje hmotné smýšlení). Láska má spoustu forem, jen chtít milovat vše a všechny…ale to už tady bylo řečeno.
14. červenec 2007 23:41
Kotrmanova řekl(a)...
Návraty. Jednoznačně ne. Pokud se rozhodnu skončit s čímkoli, pak definitivně. Ona totiž intuice má v prvotní myšlence gró. Další nápady již jsou neopodstatněné. Říká-li se, jedná z prvotního popudu(opět nemyslím přehnané emotivní reakce vedoucí k ublížení),mělo by se to ocenit a ne pošlapat. Povýšení rozumu nad intuici končí fiaskem. Návraty v partnerství taktéž nebrat, rozhodl-li se člověk, že chce ukončit vztah, měl by toto rozhodnutí učinit jako svéprávná bytost a až po opravdovém zjištění, že takhle tedy ne . Je-li cokoli odžito, nemá cenu se vracet. Jenom bychom se utvrzovali v tom, co již dávno víme a proč pokračovat v lekci, která je prožitá či na kterou nemáme sílu(pokud nemáme sílu na zpracování vjemů, vesmír nám vždy při opětovném zkoušení z „utečeného“ přidá prémii v podobě ještě těžší zkoušky – to proto, abychom si uvědomili..)? Návrat znamená nechtít vykročit dopředu, strach o sebe a podřízení dalšího žití tomu, co známe, tzv. jistota nám nic nedá, jediné její pozitivum je zjištění, že jsme příliš pohodlní a bojácní – pokud to je člověk schopen takto zhodnotit. Pokud se podíváme na tato dvě slova, zjistíme, že se ke kladům charakteru opravdu – i při maximální toleranci náhledu – nedají zařadit. Každý vztah nás něco naučí, s každou bytostí se nám otevře jiný obzor. Čili každý vztah je správný a oplodňující na obou stranách, jen učební lekce se liší intenzitou a počtem vyučujících hodin s rozličným zaměřením. Pokud učební lekce proběhne rychle = je toho málo co naučit, vztah se rozpadá – automaticky a jakoby sám od sebe. A douška závěrem: jak poznáme zlo? Jednoduše, jenom bere a nikdy nedává(pro vysvětlení: člověk… který je tvůrčí herecky, hudebně, tvoří jako spisovatel, léčením jiných, vynálezci všeobecně, výchova dětí…může být podivín, ale dává sám ze sebe svému okolí).
15. červenec 2007 23:54
Kotrmanova řekl(a)...
Herci a popularita. Vše co se dělá pro vnější efekt má poloviční účinek. Pokud jakákoli činnost(je myšlena ta, která nás má obohatit, ne vnějšková úleva) postrádá duši, není o plnosti prožití. Kdyby herci opustili od popularity a šlo jim jen o dávání, jejich božství by dosáhlo velkého rozměru(rozšířené vědomí). Jsou to vesměs čisté duše s průzračným pohledem (odraz duše je v očích – proto spousta lidí odvrací pohled, nejen, aby si v nich ostatní „nečetli“, ale taky pro to, aby nebyli konfrontováni s tím, co si o nich myslí okolí. Málokdo unese pohled na sebe sama přes zrcadlo ostatních). Máte-li možnost, vřele všem doporučuji pohled do oka koně. Upře zrak, zhodnotí nitro člověka a jde si po svých(pokud má možnost svobody, je-li donucen setrvat v naší blízkosti, pak neprojdeme-li jeho testací, použije agrese, v lepším případu nás ignoruje). U někoho sotva zavadí pohledem, za víc mu naše maličkost nestojí. U psa a kočky tento rys chybí – coby mazlíčková zvířátka jsou příliš domestikována a „zprofanována“. Zjišťuji, že se mi začíná z horka tavit mozek, tak doufám, že se mi podaří najít další kloudné téma - ale asi jo, už mám nápad.
17. červenec 2007 0:08
Kotrmanova řekl(a)...
Síla vůle. Podle mého názoru je to nejvíc potřebná vlastnost = ovšem v kombinaci s čistotou myšlenek(Hitler měl ohromnou vůli, chyběla však čistota). Celý život jsme konfrontováni s věcmi, o kterých víme, že ač nám jsou blízké, musíme použít sílu vůle k tomu, abychom je neupřednostňovali před ostatním, či přímo jsme nuceni okolnostmi odstranit je ze svého života. Řekla bych, že pokud člověk v sobě nemá onu zmiňovanou sílu vůle, může být „andělskou“ bytostí a není mu to nic platné. A až v sobě onu sílu ucítíme(můžete být jisti, že tento pocit nikomu neunikne), začne automatický „přerod“ bytosti. Mnoho pozitivních charakterových rysů bude postupně automaticky vyplývat z našeho vnitřku a protože se sami před sebou budeme cítit silní, nebudeme si muset nic nalhávat, budeme vědět, že s „opičárnami“ je definitivní konec, přestaneme tápat a dedukovat jak dál. Jednoduše bych o tomto stavu řekla = BUDETE V SOBĚ. Dosavad vámi povlávaly okolnosti, nyní si budete řídit vše sami a to tím správným směrem bez jakéhokoli vnitřního napětí a rozporu. Prostě budete uprostřed své bytosti a život s vámi bude držet „basu“(raději to vysvětlím, aby nedošlo k omylu – život udělá vše pro to, abyste si zbytečně neubližovali a pomůže vám vší silou objevit pravdu). Ještě mě napadlo k tomuto tématu vyzdvižení profesionálního sportu – ezoterika mu příliš nefandí, mám trochu odlišný názor. Při plném nasazení se posiluje síla vůle a to takovým stylem, že „jdeme na doraz těla i ducha“. Mnoho profesionálů prochází řadou úrazů a psychického vypětí, toto vše nás tvrdí - je o překonání sama sebe. Je-li úraz hodně vážný, nastává čas přehodnocení života od fyzična k duchovnu, sport splnil svůj účel a nyní nastává doba přerodu jednostranně zaměřených „svaloušů“(kdo profesionálně sportuje, ví, že na nic jiného než na dosahování k ocenění není nálada) ve světelnou bytost. Čili poděkujeme, že nám tato možnost byla dána a pokusíme se sílu vůle přeorientovat. Kdo uspěje, má skvělý sportovní základ k dalšímu duchovnímu vývoji, kdo neuspěje, postupně se utrápí v myšlenkách na to, „co by bylo, jak jsem to mohl všem ukázat, kdyby se mi to nestalo“.
17. červenec 2007 23:19
Něco o moci: této síle jsme špatně porozuměli . Pokud člověk cítí, že jeho moc sílí, měl by zůstat nad věcí a tuto sílu použít jen k tomu, aby byl nápomocen – především svému vývoji a tím pádem i ostatním(příklady táhnou). A my namísto řečeného se snažíme svému okolí dokázat, že jsme ho „přerostli“ a tak se odkláníme od dalšího posílení moci a tudíž tento tok energie brzdíme. Tím, že se snažíme od ostatních distancovat(dáváme jim najevo, že oni na nás nemají a tudíž nezpracováváme různé podněty okolí, které nám mohou být prospěšné), vzrůstá naše pýcha a nadhodnocování našich schopností a moc se pomalu rozplývá = cokoli nerozvíjíme, postupně mizí. K tomuto se nepřímo váže příklad toho, jak být mocným v jednání s okolím. PŘEMÁHÁNÍ se a USTOUPENÍ jinému je rozdíl. Pokud se přemáhám, můj výdej energie je enormní – musím se dostat do stavu, kdy poplivu sebe samu( a ještě toto umocním tím, že „křivda“ ve mně zůstane jako kámen uvězněný uvnitř duše, protože se objevilo téma, které je nezpracováno). Ustoupení jinému znamená v sobě přehodnotit myšlenky, které dosud měly jiný náboj. A pokud jsem schopna tohoto přehodnocení ve prospěch jiného, úbytek energie je minimální = v některých případech dokonce energii nabereme, protože zjistíme, že nás změna našeho původního stanoviska obohatila o jiný úhel pohledu. Opět mě napadlo trefné zakončení komentáře…každý(platí o lidech i zvířatech) má v moci postoj ostatních ke své osobě. NESTĚŽUJME SI NA OSTATNÍ, KDYŽ JEJICH REAKCE JSOU PODMIŇOVÁNY NAŠÍM CHOVÁNÍM( zářný příklad máme ve vztazích). Náš partner(ka) se chová k ostatním jinak než k nám(samozřejmě míra chování závisí na počtu hodin spolu strávených). Je to tím, že každý zrcadlíme něco jiného a dle toho se mění chování druhých k nám. Není to tím, že jiní jsou jim milejší, ale vyzařujeme vibrace, které podmiňují právě to chování, které potřebujeme vidět a pokud je člověk individuální bytostí s rozličnou strukturou duše, je jasné, že i chování každého k osobnosti druhého musí být jiné. A ještě jedno – jak se k nám chovají ostatní(především to, co se nám na jejich chování k nám nelíbí), má poukázat, jakým směrem se má odvíjet náš další vývoj = opět se vrátím k již řečenému: máme dospět k harmonii, tudíž až nebudeme mít důvod se nervovat(všechna témata, která nás rozčilují budou zpracována) a zklidníme své emoce, budeme v harmonickém soužití s celým vesmírem.
18. července
Blízkost, odstup, intimita a různá potřeba každého organizmu udržovat určitou vzdálenost od jiných. Těla vyzařují energii – mnoho z nás ví. Pokud nám někdo vstoupí do našeho energetického okruhu, liší se reakce každé bytosti(zvířat nevyjímaje) na blízkost jiné energie. Někdo unese i vpád do svého energetického potenciálu, jiný si prolínání energie brání. Jak jsem se dočetla, lidé, kteří mají problém s tím, aby si zachovali svoji energii „nesmíšenou“ se podvědomě brání přílišné intimitě(aniž by o tom měli zdání, sají z okolí jako houby). Jednoduše řečeno by se v druhém ztratili(těžko by zpětně našli svoji indentitu). Na druhou stranu bytosti, které jsou silného naturelu a jejichž znakem je spíš okupace druhých, která může vést až k energetickému upírství či ovlivňování jiné bytosti svými energiemi, mají snahu opačnou – a to maximální kontakt s druhými. K této skupině se řadí též bytosti energeticky slabé, které vědomě chtějí přičerpání jiné, silné podstaty bytosti. Takže opět apeluji na partnery a kamarády: pokud si kdokoli brání svoje teritorium, nemusí to znamenat, že se s vámi cítí špatně. A opačně, ne všichni, kteří se na vás „lepí“ vás zrovna nemusí milovat. CVIČTE A POUŽÍVEJTE INTUICI, TA ODHALÍ VŠE. Odkaz na mé web stránky, kam budu dávat některé mé oblíbené songy ke stažení. Samozřejmě zdarma http://kotrmanova.webovastranka.cz/
20.července
Jak nalézt to co hledáme a stále nenacházíme. Mám spásný nápad již mnohokrát vyzkoušený. Ponořme se vší silou do čehokoliv. Pokud budeme onu věc dělat vší energií, buď nás posune o další krůček dál, či skončíme a dozvíme se jen to, že to „ono“ nebylo. Řekla bych, že život je dost dlouhý na to, aby kohokoli někam dovedl. A i krůček vpřed(teď myslím ten krůček, kdy zjistíme, že to nebylo ono = i to je posun, jenom to uvědomění si) je velká věc . ŽIVOT JE OD TOHO, ABY SE ŽIL a ne přežíval a chtít zabránit kolizi před tím, než nějaká nastane je ohromná pitomina. Opatrnost je sice matka moudrosti, ale opatrnost neznamená stát na místě a čekat, až zahřmí. Je mi jasné, že je mnoho lidí, kteří tomu, co na těchto stránkách píši, nerozumí. Hrozně ráda bych našla řeč k celému lidskému pokolení – to však nejde, bohužel. U každého názoru se najde hrstka lidí, kterým otevře obzor, polovina(asi tak), která postrádá souvislosti s řečeným a zbytek s proti postojem. S tím se nic nedá dělat a moje vědomí, že pokud pomohu alespoň jednomu človíčkovi - mě nutí, abych v psaní pokračovala. „Něco“ mi říká, že dělám správně a tak poslechnu tu svoji našponovanou intuici a pokračuji.
21. července
Četla jsem větu: lidé chodí do práce kvůli penězům a za ty si pak koupí věci, které vůbec nepotřebují. To je pro mnohé revoluce, což?
Ve svém životě většinou děláme věci, které nám k ničemu nejsou a až na smrtelné posteli někdo zjistí(pokud prohlédneme alespoň v konečném úseku), že se točíme dokolečka jako křeček šlapající pohyblivé kolo. Bez efektu, jenom se zdáním, že „něco“ děláme. Jsme sedření a celý život většina doufá, že to přece musí jednou skončit, protože máme vžitou představu, že za určitou práci musí přijít určitá odměna(pochopitelně myslíme na zajištěný odpočinek). Ta odměna přijde, ale ve formě uvědomění si že… musím jít jinudy, takhle to nejde. Následovat by měla další úvaha o tom, jak tedy ano, když takhle ne. Pokud jste slyšící, stačí si přečíst všechny mé komentáře a pokud chce jít někdo ještě hlouběji, meze se mu nekladou, esoterické literatury je spousta a jakmile otevřete jedno téma, okamžitě se přiváže další a další…
= až teď jsem si v pravidlech našla, že esoterika se píše se - s = tak se omlouvám, stáří mám za dveřmi a škola je dávno pryč i s vědomostmi.
22. července
2 důvody pití alkoholu: odstavit myšlení(družení se s kýmkoli, výmaz starostí) a v poopičním stavu zjištění, že po uplynutí nevolnosti se konečně budeme cítit lépe – alespoň na chvíli. Komu je po pití zle, dobře ví, o čem mluvím. Již se těšíme na obvyklý stav, kdy nám nic není a tím pádem poznáme rozdíl mezi špatně a dobře. Ve střízlivém stavu se nám nechce sami se sebou žít a tak alespoň únikově poznáváme, že jsou ještě horší stavy než za střízliva(právě ony poopiční). A tedy přežíváme od strašného střízlivého stavu k ještě horšímu poopičním stavu. Smutná životní bilance. Trochu odlišný důvod je u požití drog: zde se jedná o rozšířené vědomí bytosti(snaha o zahlédnutí něčeho, co je kdesi a ne každému dostupné). Tato snaha lidstva – kupodivu i některá zvířata mají stejné nápady (př. konzumace červených muchomůrek, halucinogenních bylin, kvašeného ovoce…) je podmíněna tušením, že za obyčejným bytím je ještě cosi jiného, něco, co stojí za veškeré tělesné útrapy. Škoda, že lidé, kteří mají k tomuto odhalení blízko nepoužívají místo dostupných látek ničící organizmus práci na svém podvědomí(není to zase až takový problém dostat se za hranice obyčejného uvažování = čili vnímat život v cca souvislostech a ne si brát výseče – tzn. např. spolehnout se pouze na oči, rozum, uši). Do žití zapojit veškerou smyslovost, která je nám dána – i podprahovou = vnímat celým člověkem a celé okolí(i to kouskujeme a nesnažíme se na vše dívat jako na celek). Tento pohled je pro nás jednoduší, bere nám však víc, než dává.
24. července
Pobavila jsem se nad výrokem člověka, kterého jsem míjela. Jeho slova: „ já vím všechno, nic jiného nepotřebuji, četl jsem buddhismus“. Opravdu nelžu, takhle to řekl. To je síla – myslet si, že když si přečtu cokoli a to jen v útržcích myšleného(pokud by člověk chtěl vniknout k meritu věci, musí v tom určitém systému – ať je jakýkoli – žít, a to delší čas). Není-li vůle jít až na dno prozkoumávaného, jde o plytkost, která nám může maximálně pootevřít dvířka na štěrbinku. Klad tohoto pootevření vidím v tom, že je tu jakýsi náznak chtění odhalit skutečnost(pokud se nejedná o to, vytřít zrak okolí, v tom, jaký jsem sečtělý). Největší problém je s člověkem, který je přesvědčen sám o sobě. Inteligence je v tomto případu vyhozenou poukázkou na zpracování vjemů. NECHTÍT ubrat ze své sebestřednosti je konec všemu dalšímu snažení.
25. července
Nemohoucnost. Každý zná pocit, kdy si myslíme, že nám ostatní brání v tom, abychom byli šťastní. Přicházím pomalu(a ještě dlouho přicházet budu) na již dávno vyřčená slova někým, koho neznám a kdo žil dávno přede mnou. Oni ostatní tu jsou opravdu jen kvůli našemu poučení – ať se jedná o rodinu a zpracování těžkých nemocí, či chtění lásky ve formě, která vyhovuje nám, ale ostatním se nelíbí. Pokud nepřijde na oči důležité téma, jakoby se o nic ve vztazích nejednalo a ač si mnoho lidí myslí, že právě jednoduchost a tzv. bezproblémovost je to, co si vždycky od partnerství přáli, hluboce se mýlí. Čím složitější partner a čím větší rozdíly obou lidí ve vztahu jsou, tím máme větší šanci prožít plnost života. A jak to už je zařízeno, čím je větší šance na rozvoj naší duše = vyvstávají mnohá nepříjemná životní témata, tím víc jsme ve vztahu zainteresování „sladkou odměnou“, která nám brání v tom, abychom za vztahu utekli(třeba bezproblémová finanční situace, skvělé sexuální porozumění, stejné životní postoje…).
Není dávno, co jsem se dostala k zajímavému odstavci a tak reprodukuji, třeba se někomu při tomto zjištění stavu věci uleví. Blázni jsou v partnerství s chytrými lidmi kvůli tomu, aby se chytrým rozšířil obzor.
28. července
**************************************************************************
PROTOŽE MĚ TENTO ČLÁNEK HODNĚ ZAUJAL…
KAREN BISHOP(autorka)
Stojíme na samotném prahu nové fáze… nové fáze posunu vpřed, ale hlavně nové fáze bleskové a zázračné manifestace. Během posledních několika týdnů jsme završovali fázi vstupu do našeho nového prostoru. Ta obnášela velké změny, nástup nového, upravování a reorganizaci, a také nové uhnízdění.V průběhu této poslední fáze toho k nám přišlo skutečně hodně, a většinou se to vztahovalo k našemu novému dimenzionálnímu a energetickému prostoru. Avšak nyní, začátkem června 2007, opět zakusíme úžasné a neuvěřitelné energie, které nás posunou směrem k manifestaci našich snů.Fáze, kterou právě završujeme, v sobě obsahovala mnohé srážky a krachy. A to bylo proto, že se vyšší energie srážely s nižšími a již existujícími energiemi. Výsledkem byly záchvaty, strach ze ztráty identity a jistoty známého, a většinou hlava k prasknutí nad tím, která myšlenka je správná. Záchvaty se často dostavily s nárůstem světla, neboť staré musí odejít, což způsobuje veliký strach. Chňape po drahocenném životě.Protože jsme v rovnováze a připraveni na novou fázi, která je před námi, daly se scénáře těchto "kolizí" a "nových prostorů" očekávat. Tak totiž funguje energie a evoluce,všechno v dokonalém a božském řádu.Nyní, když jsme v sobě konečně integrovali dostatečné množství nových energií a dimenzí, můžeme jenom sledovat, jak jsme katapultováni vstříc úžasným manifestacím nového!Většina z těchto manifestací bude obsahovat nové role při vytváření nové planety Země. Pomyslete na něco, co byste chtěli, a pozorujte, jak se vám to bez úsilí zhmotňuje. Také podporu budeme pociťovat mnohem silněji než dříve. Budeme překypovat radostí, zázraky nebudou mít konce, úsměvy nezmizí z tváří, a my se budeme cítit, jako bychom se konečně dostali do ráje (nebo na Zemi, o níž jsme vždycky věděli, že je reálná), se světlem na helmě.Po letech pohupování ve vývoji sem a tam, integrování světla, někdy dost pomalého, jsme konečně dosáhli určitého množství jedinců, takže se bude zdát, že světlo svítí na všechno stvořené. Ano, evoluční proces bude pokračovat, ale bude podstatně snazší, a to především pro ty, kteří nesou pochodeň od chvíle, kdy sem dorazili. Pro ty, kdo sem přišli transmutovat temnotu (tedy pro vás… pakliže tyto řádky čtete), pro ty, kteří propagují vyšší vize, pro ty, kteří souhlasili s tím, že prostřednictvím sebe sama pozvednou vědomí této planety, i pro ty, kdo souhlasili, že zůstanou, dokud nebude stvořena nová Země a nezačne fungovat… pro ty konečně nastal čas. Pomyslete na touhu a sledujte, jak přichází zdánlivě odnikud. Uvědomte, že si strach a stres z minulosti zde nemůže existovat. Toto je nová realita, se zcela novými zkušenostmi, pocity a způsoby bytí, kterou máte na dosah. Pokud zakoušíte nějaké nepříjemné pocity, uvědomte si,že jste prostě na chvíli zapomněli, kde vlastně jste, a opět se soustřeďte na svět, kde není žádná temnota, ne všechno dobré, co v životě máte, a vězte, že všechno ostatní je jenom jedna velká iluze, kterou jste si vytvořili, nebo prostě ve svém bývalém životě tady na Zemi vídali (ano, přesně tak, právě jsme se reinkarnovali do nového světa). Veškeré vnímání temnoty je nyní pouhou iluzí, která pochází z našeho zkresleného způsobu myšlení.Sledujte, jak se do vztahů začíná promítat větší světlo a láska, jak je staré dysfunkční vzorce přestávají podporovat. Sledujte, jak začínáte žít život, o němž jste si nikdy nepomysleli, že by byl možný. Sledujte, jak se k vám věci dostávají na úrovni duše, neboť přitahování na úrovni duše vždy předchází zákonu přitažlivosti (podobné přitahuje podobné). Ve vyšších z vyšších říší (byť určitě ne nejvyšší), funguje přitahování na úrovni duše vždycky. To znamená, že si k sobě přitáhnete věci a osoby, které se hodí do plánu vaší duše… tedy nikoli nezbytně to, čemu věříte a co vnímáte. A v tomto smyslu se děje zázrak, kdy zákon přitažlivosti nižší úrovně přestává existovat. Partneři naší duše a její prožitky ve vztahu ke smyslu a plánu naší duše se k nám nyní dostanou v rekordním čase. Potřebujete-li pozemek, dostanete jej. Potřebujete-li se setkat se skupinou své duše, stane se tak (a to může vypadat docela jinak, než jak si představujete! Partneři naší duše byli velice dlouho maskovaní, a nyní k nám přistupují a masky odhazují. "Tak to jste celou dobu byli vy!" zvoláte možná. Anebo jste to možná celou tu dobu věděli, ale nikdo se nechoval tak, jak jste si mysleli, že by se chovat měl…)
Chtěla bych se zastavit u snahy lidí posadit si život na bytí druhé osoby. První myšlenka může být i čistá, posléze se však čistota rozvine na pokud již druhého mám, mohu na něj svalit všechnu svou tíhu života. To je to hezké, když se to takhle černé na bílém čte, což? Druhého ve většině případů nemáme jako oporu – což je špatné též, ale lépe to zní – ale jako hromosvod svých neúspěchů. A koho partner pošle kamsi, ten si udělá svod svých blesků kdekoli a v komkoli jiném, kdo mu to povolí. Používáme své okolí k tomu, abychom si svoji frustraci z neschopnosti práce na sobě vylili tam, mezi ostatní. A ještě se mnozí snaží z této své neschopnosti udělat mučednictví. A v kontextu s tímto řečeným se vrátím již potřetí k manželství. Toto je důvod, proč manželství v dnešní době má význam pouze toho, kdo koho víc naštve. To je dost hrůza, nemyslíte? Až budete mezi lidmi, přestaňte chvíli myslet ne sebe a na své rohlíky se salámem a zaměřte svoji pozornost na lidi kolem sebe. Možná se vám otevře jiný rozměr o soužití občanů.
1. srpen
Biorytmy a zaměstnání. Opět se vrátím o nějaký ten komentář zpátky. Potřeba je sice jedno slovo, ale dá se rozdělit dle náhledu každého člověka. Odhmotněná duše by se tohoto slova měla vzdát, protože potřeba vždy poutá hmotu. Koupě rozličných věcí nám tlumí vnitřní prázdnotu, kterou se snažíme ucpat nepotřebnostmi. Úžasné věty(i ta před i ta po)….A tak malé děti vymění svoji čistotu za hračky… je to myšleno opravdu o malých dětech, které svoji důvěřivost a veškerou čistotu vymění za hračky, protože jsou „odjinud“ a ještě neví, co si tím vlastně způsobí. Analogii v řečeném vidím v dospělém snažení, kdy energii ztracenou v práci vyměníme za peníze a za ty si pak koupíme hračky pro dospělé. Otázka je, zda není výhodnější energii v práci ztracenou pošetřit a použít ji k něčemu rozumnějšímu. Mnohokrát jsem se přesvědčila, že i když se lidé všemožně snaží, stejně nedosáhnou na vyšší mety než na ty, které „mají napsány“. Napadlo mě trefné označení neutuchající činnosti = odposlechnuto od občana …DĚLÁ, ŽE NĚCO DĚLÁ. Klidně na mě plivněte, jsem ošlehaná životními větry, snesu hodně; řekla bych, že unesu jako kůň a někdy i trošku víc.
Každý člověk je podřízen biorytmům. Pokud jste však poutáni v pracovním procesu, ač cítíte, že tělo si říká o něco, co potřebuje, musíte se přemoci a dělat úplně odlišnou věc a tělesné projevy potlačit. Jak dlouho se dá takhle na úkor vymícení biorytmů žít? Krizové období zdravotních problémů začíná nástupem středních let. Do té doby je fce obnovy téměř automatická. Čili nejpozději v tomto údobí bychom ve svém vlastním zájmu měli pracovat na tom, abychom si přestali vědomě i nevědomě(popřemýšlení o svých bolístkách) ubližovat, odsunout nepodstatné věci, kterými jsme se až dosud zabývali a začít pracovat na všech tématech života, která jsou bytostně spjata s dalším bezbolestným přežitím. K tomuto tématu řadím též zdraví těla a náhled na možné komplikace samootravy(zplodiny usazené v těle) však může mít i důsledky, jejichž původ jsme zvyklí hledat spíš v psychických podnětech z okolí: sníženou schopnost koncentrace, agresivitu nebo nevysvětlitelné stavy strachu.
2. srpna
Signály těla a jejich potlačení. Opět se kousek posunu vzad k problematice volání těla o pomoc ve formě bolesti. Logická reakce na bolest je ustat v činnosti, která ji podmiňuje. Proto nám tělo podává signál. Dnešní vyspělá společnost si myslí, že posun myšlení je v tom, že volání těla budeme ignorovat, pokud se ozývá nad únosnou míru, utlumíme jeho volání farmaceutickými výrobky. Pár jedinců je i takových, kteří si neuvědomují, že je něco bolí, ale to jsou spíš tací jednoduší, o těch nepíši, za prvé se k mému čtení nedostanou a za druhé je u nich škoda každé hlubší myšlenky. Většinou tito lidé mají rychlou smrt – není nad čím by na smrtelné posteli přemýšleli.
Nepochopila jsem, proč se vytrácí z lidského konání logika, když si přitom každý myslí, jak je chytrý a má vše spočítané. Asi to s tím rozumem nebude až tak horké. Chytrost v původním významu je o přizpůsobivosti(a ta je o přežití organizmu), že. A pokud potlačuji bolest, tak se přeci nepřizpůsobuji, ale snažím se co nejrychleji zabít. Škoda, že psychologové a lékaři do sebevražd nezařadili též diagnozu potlačení bolesti. A nač s údivem koukám je to, že mnozí okolostojící lidé mají k onomu potlačujícímu sympatie – ona neschopnost má v dnešní době pozitivní ohlas. Všechno je o úhlu pohledu a o zamyšlení se. Tak si sundejte brýle z očí a zamyslete se.
A na závěr dnešního příspěvku cituji z Ariany: „ Jsme destruktivní bytosti, které dovedou vnímat pouze chvilkovou radost a to ještě jen přes vlastní utrpení, které si navíc způsobujeme sami. Jen málo lidí si dovede užívat života.
A můj dovětek k tomuto : BUĎME TVOŘIVÍ , UŽÍVEJME SI ŽIVOTA a pošetřeme se, abychom si ho mohli užívat v plné síle.
4. srpna
Krádeže(myšlenek – dají se sem řadit i city i hmota). Cokoli odcizíte se vám vrátí v podobě toho, že postižení krádeží budete vy. Pokud tento vjem zpracujete a je to jen dohra z minulých životů, či zkouška vaší čistoty – obstojíte-li a necháte se v klidu okrást někým jiným, záhy se vám vrátí cokoli(i z jiného okruhu) ve formě bonusu = obstáli jste ve zkoušce. Mám to na vlastní kůži vyzkoušené. Nyní jde jen o to poznat, o kterou formu a důvod krádeže jde a dle toho reagovat. Jsme tu přeci od toho, abychom se učili a není lepší a vyšší školy než život sám. K tomuto ještě připíši, ZDŠ – základ povinného učení je právě o tom, abychom se naučili soustředění, překonání nechuti k učení a trpělivosti. Čili neposlouchejte různé teorie o tom, že „devítiletka“ je na starou Belu. Řekla bych, že v tomto tématu mohu sahnout i k základní vojenské službě – ne že bych byla nějak proti mužům zaujata, ale po letech plné maminkovské péče konečně poznali, že je i trochu jiný, tvrdší život a na druhou stranu ti, kteří si v mládí prožili ne zrovna růžové období si konečně mohli od jha oddychnout. A proto definice VŠE SE DĚJE Z NĚJAKÉ PŘÍČINY má i v těchto případech své opodstatnění.
7. srpna
Skinheadi, satanisté a spolky vůbec…
Snaha přináležet k nějaké skupině a přitom se odlišovat. Mnoho lidí by chtělo být jedinečnými – něčím se odlišovat. Ale protože být jiný s sebou nese osamění, sdružujeme se tedy alespoň ve spolky, které se odlišují od názorů ostatních. Tudíž nejsme osamělí, ale máme dojem, že jsme jediněční. Málokdo se však podívá na to, že individualita se ve spolcích ztrácí a tudíž svoji tzv. jedinečnost mělníme v záštitě toho nebýt sám. Pokud mám svůj názor, nejsem schopný vstřebat skupinovou teorii a na druhou stranu, pokud vlastní názor nemám, přebírám vjemy od ostatních a stávám se stádní ovečkou.
Samota = být prakticky sám, bez jakékoli bytosti
Osamělost = být třeba v davu lidí a přitom si nemít s kým povídat(naše vibrace se neslučují s vibracemi ostatních).
Pokud si v sobě nezpracujeme téma co mi přináší lidé, s kterými se stýkám, nejsme schopni odlišit, zda společnost ostatních je pro nás přínosem či úpadkem. Apeluji na každého, kdo má patřičnou inteligenci a je schopen posouzení této věci, aby neváhal a pokusil se o analýzu svých potřeb kolektivu, leckdy zjistíme, že vztahy, které udržujeme jsou formální záležitostí a místo toho, aby nás obohacovaly, berou nám sílu už jenom tím, že se je snažíme vší mocí udržet. A ještě jedno moudro: NECHTÍT BÝT SÁM ZNAMENÁ DOBROVOLNĚ SNÁŠET ÚSTRKY OD DRUHÝCH.
9. srpna
Další slovo do pranice je definice stavu, proč nás vztah ještě baví: partnery spojuje to, co spolu ještě neprožili a ne – jak si spousta lidí myslí - že je spojuje prožité. Prožité znamená odžité, zpracované, bez náboje. Proto v intenzivních vztazích dochází ke zklidnění a ke koukání se kolem - již známe každou budoucí reakci partnera(říká se „stačí aby se nadechl a už vím, co přijde…“) a tak nedochází k tolik potřebným novým vjemům. A není důležité, zda nám reakce partnera vyhovují či nás rozčilují(to už je opět zpětná kapitola o práci na našich emocích). Vše je v pořádku, ve vztazích(v každém) bychom se měli dostat až ke konci = tzn. k totálnímu vyčerpání všech možností jak se vzájemně inspirovat v dalším vývoji sama sebe. Kvůli tomu jsme do partnerství puzeni, abychom se přiučili až „na doraz“. Četla jsem zajímavé věci = abychom si co nejméně ublížili, měla by nám stačit jedna zkušenost, tzn. jedno plně prožité manželství(opět zkusím vysvětlit – plně neznamená až do stáří, ač se to mnohým lidem zdá unfer, intenzivně může být myšlen i měsíc, opět jak kdo má v osudu psáno... Po tomto prožití partnerství bychom měli být schopni osamostatnění a zpracování všech vjemů dosavadního života. Další naše cesta by se měla odvíjet na bázi vlastního růstu – protože i když jste spojeni se „skoro andělem“, každý člověk vás začne chtě nechtě rozčilovat a pokud jste stresováni, nelze se plně soustředit na tak silný úkol = ZHODNOCENÍ ŽITÍ a další postup ve vývoji. A kdo si myslí, že jen po boku druhého člověka se cítí úplný, ještě nedozrál a zrání jak je známo provází šrámy na duši…
13. srpna
Chtít být viděn. Je otázkou, zda-li každý, kdo po tomto touží, je schopen unést právě onu viditelnost. Exhibionizmus je odnoží tohoto stavu. Řekla bych, že exhibionisté nejsou schopni jít do hloubky – dle mě právě povrchnost dává pláštík tomuto konání. A na druhou stranu ten, kdo má světu co dát nemůže být povrchní. Čili není zrovna pravdou něco dělat, abych se zviditelnil, může se stát, že potom neunesu důsledky. Pokud si vše zpětně přečtu, vyplývá mi z napsaného jediné a to tvořit a nepřemýšlet o zviditelnění. Pokud cokoli děláte kvůli obohacení jiných(nemyslím teď peníze, ale tvorbu čehokoli), jakákoli reakce okolí vám je ukradená – a to ať v kladu či záporu. Prostě víte, co máte dál předat, tak předáváte. Jakmile se však nejdřív kouknete po oblibě, je to konec všeho již na začátku.
16. srpna 2007
Každým odžitým dnem si uvědomuji, jak je důležité pošetřit si energii. Právě v nynější době, kdy u mnohých dochází k transformaci osobnosti(zjednodušeně řečeno ozdravění organizmu a tudíž i k větší únavnosti ,která do tohoto cyklu patří). K tomuto vážící se téma jak to udělat, abych se nenudil a neublížil si: pokud pociťuji, že se mě zmocňuje nuda, nehledět co nejdřív zaměstnat mozek či tělo. Měli bychom se uklidnit, „odstřihnout“ se od okolí – ať jsme kde jsme(do našeho vnitřního světa nám nic a nikdo proti naši vůli nevstoupí) a začít používat 1)cirkulace vlastní energie(pro práci na sobě) a kdo umí energii 2)pouštět do okolí těm, co ji potřebují a kdo neumí,3) má před sebou práci, která ho od nudy zachrání. BEZCÍLNÁ PRÁCE – myšlena teď i mozková činnost – TO JE VYČERPÁVÁNÍ TOLIK DŮLEŽITÉ ŽIVOTNÍ ENERGIE na zcela zbytečných místech.
A ještě jedno důležité: UMĚT ŽÍT, ZNAMENÁ TAKÉ UMĚT ODPOČÍVAT.
Pátek, 24. srpen 2007
Pokud o nás není slyšet, či alespoň nejsme vidět, jako bychom se ztratili ze světa. A nezáleží na tom, zda-li je naše bytost laděna pozitivně či negativně. Tuto myšlenku mi připomenuly netové stránky – v době výpadku (aktualizace www-ček) se na vrchol žebříčku dostala ta, která byla viditelná – ostatní, ač jsou v oblibě, mají podstatně menší návštěvnost. Čili rčení co oči nevidí, srdce nebolí, nebo opačný pól mocně zastoupený reklamou je mnohaletou odzkoušenou pravdou. A jsem opět u potvrzení, že vše, co děláme nás v konečném důsledku posune k poznání. Tudíž slova jako…děláš zbytečné věci …jsou nepravdou. Nemůže být zbytečné to, co nám otevře oči, či nám připomene sice zažité, ale někde v dáli časem zapomenuté.Dnešní zakončení odstavečku je NE VŽDY SE NA VRŠEK VŠEHO DOSTANE KVALITA a pokud nám život neumožní BÝT V PRAVÝ ČAS NA SPRÁVNÉM MÍSTĚ, je zdárné zakončení všeho věcí pofidérní.
Vystavil Kotrmanova v 7:02
28. srpna
Duchovní egoizmus je tvůrčí.....materialistický egoizmus je destruktivní.
Pokud totiž dospějeme až tam, kde již nejsou oči pro hmotu, nelze jinak, než že nás další cesta povede k vyšším hodnotám. A pokud směřujeme výš, potřeba hledět na své cíle je nutností. Čili egoizmus má opět dvě strany, jako vše v tomto životě. Není možná špína tam, kde je výška. A na druhou stranu tam, kde je nečisté uvažování, nemůže být světlo. V těchto všech úvahách je obsaženo úsloví = NEODSUZUJ. Nemůžeme posoudit pravou příčinu toho, co neznáme a je-li někdo přesvědčen o tom, že již aspiruje na boží trůn, rychlý pád zpět na zem ho přesvědčí o pravém opaku. Zde se pak pozná, zda alespoň onen pád roznítil v člověku pochopení toho, že odsudky mu do rukou nepatří a čím více odsuzuje to, co se mu nelíbí, tím hlouběji je s těmito věcmi svázán a konfrontován(opět krok zpět k oblíbenému STEJNÉ JE PŘITAHOVÁNO STEJNÝM). Podívejte se na své nejbližší okolí a zjistíte, jací jste a nestěžujte si, vaši nejbližší jsou vaším zrcadlem. Kdo pomlouvá svoji krev, jakoby plival do tváře sám sobě.
